Ďáblovi napospas

Organizované násilí prostupuje mexickou společností jako nemoc, která neúprosně napadá oběti i pachatele. Tragický obraz zničených lidských osudů v prostředí, kde zákon nic neznamená. Režisér Everardo González podává znepokojivou zprávu o krutosti, bezpráví a korupci, které v masivním měřítku podrývají základy mexické společnosti. Činí tak prostřednictvím výpovědí lidí vybavených speciálními maskami v tělové barvě s otvory pro oči a ústa – právě tak velkými, aby uchovaly anonymitu mluvčích, ale přitom nezakrývaly jejich individualitu. O svých traumatických zážitcích hovoří oběti nebo jejich příbuzní, ale také ti, kdo mají únosy, vraždy a mučení sami na svědomí. Není tu podstatná konkrétní záminka k násilí, ale prožitky těch, kteří jím byli postiženi. Jedinečně stylizovaný snímek získal na Berlinale v roce 2017 Amnesty International Film Prize. (Jeden svět)