Recenze filmu Pražské orgie

Ovšem kdykoli film opustí ústřední dvojici, rafinovanost mizí. Počínaje opatrným setkáním s dvojicí disidentů v pivnici a konče chlípnými policisty šmírujícími cizí sex za oknem snímek padá do laciných šablon.

Film není zajímavý pro prasáky, protože tolik proklamované "orgie" spočívají v tom, že vidíme tři páry nahých ňader (která nepatří hlavní hrdince ani žádné slavnější herečce) a mluví se o tom, že "zdejší orgie jsou naprosto fantastické". Ale nevidíme je. Vidíme celkem asi 10 sekund dvou bezejmenných děvčat v posteli s nějakým bezejmenným pánem.

Pražské orgie jsou filmem, který si možná o něco více užijí ti, kdož si pamatují 70. léta. Na druhou stranu já si je nepamatuju a neměl jsem problém porozumět jednání postav, ani tomu, jak zapadají do celkového kontextu. A to jednoduše proto, že jsem chodil do školy (opravdu!!!).

A i když Pražské orgie nejsou vrcholným dílem režisérky, přece jenom celou anabází příprav prokázala to, čeho si podle mého u svých ženských představitelek cení nejvíce, a to je odvaha, vytrvalost a inteligence.

Celkově nám film nabízí poměrně důvěryhodný vhled do raných normalizačních let. Zvláštní pochvalu si zaslouží autentické dobové prostředí, zvláště záběry na krásnou Prahu, rekvizity a kostýmy. Zároveň ale působí jen jako jakýsi obraz tehdejší reality, kterému stále něco chybí k tomu, aby na nás správně zapůsobil.

Kanadský hlavní herec a ruská představitelka Olgy předvedli vynikající výkon. Film nijak zvlášť nenudí, je zajímavý, akorát když se pak nad ním zamyslíte, bude vám asi připadat značně schematický a zjednodušující. Ani scénář neobsahuje mnoho dějových zvratů a akcí.

Mnohé dialogy mají ironický nádech a duchaplné hlášky o politice a umění pobaví. Hlavní postava je sympaticky plachá, inteligentní a má silné morální zásady, což působí úsměvně uprostřed zvrácené země plné lží. Totéž se nedá říct o Olze, která je hysterická a otravná – nejen svými neustálými řečmi o sexu (navzdory řečem ovšem k ničemu nedochází). Rappoportová je snad v jiných filmech dobrou herečkou, ale tato postava je nesnesitelná.

Polonahé dívky na divanech, opilecké výlevy, pár scén soulože a děvenka čtoucí na lenošce knihu (asi básní) působí jako naivní karikatura bez jediné erotické jiskry. Kterou nevykřeše ani dvacetkrát použité „šukat“. Jiřího Muchu by to nejspíš pobavilo.