Třeba při takovém přeskoku na kolmé skále doslova tuhne krev, neřkuli při nepovedených pokusech, pádech naštěstí jištěných lanem, které i v lepším případě končívají bolestivým nárazem. Peedomová, navazujíc na početné předchůdce, tu vzdává poklonu jak fascinujícímu světu hor, sopek vyvrhujících lávu i (zmrzlých) vodopádů...
Detailně můžeme pozorovat pohyby lávy. Nechybí ani pohledy na zasněžené vrcholy v západu slunce či na odvážné (a bláznivé) horolezce pokoušející gravitaci bez jištění. Hora pozoruje svého titulního hrdinu s fascinovaným obdivem. Důležité je, že také s respektem.
Udělejte si na dokument čas a zažijte lechtání v žaludku při jejím sledování. A ještě doporučení na závěr. Pro skutečně plnohodnotný zážitek navštivte kino s opravdu velkým plátnem. Odměna vašim smyslům je pak jistá...
Hora je snímek, který si rozhodně užije každý milovník zvlněné krajiny. I pokud je jen rekreačním lyžařem nebo tatranským turistou. Dechberoucí záběry kamery člověka vezmou zpět na začátek, přimějí ho hory obdivovat a mít z nich respekt. Film si pak užije i ten, kterému stačí jen lapat po dechu nad neuvěřitelnými výkony horolezců, lyžařů a snowboardistů.
Jednoznačnou předností je plátno, které působivé scenérie ještě podtrhuje a připomíná, že krajinné výjevy na vás málokdy zapůsobí tak majestátně jako právě v dostatečné kvalitě na velkém plátně. Potěší i komentář Willema Dafoea, který je přiměřeně patetický i rozsáhlý. Mezi řádky pak lze pochopit, že autorka dokumentu komercionalizaci hor nenese zrovna lehce, i když se film obecně rozhodně nesnaží být moralizující.
Vizuálně dokonalý dokument, který musí nadchnout všechny milovníky hor a horských štítů. Tolik skvělých záběrů na vrcholky či proces jejich dobývání na 74 minutách budete hledat jen těžko. Režisérka velmi dobře vypráví příběh, kamera její práci skvěle doplňuje. Bohužel vše se zadrhá na propojení s vážnou hudbou. Ta je samostatně dobře zvolená a tvoří vlastně velmi zajímavý koncert.
