Nákladná televizní Marie Terezie je zkrátka hezká na pohled a prázdná pod výpravným obalem. Kdo místo královského kýče očekával dramatický dějepis, neřkuli studii panovnického údělu samoty, musí vzít na vědomí, že takhle prostě dneska vypadají evropské koprodukce.
První dva díly Marie Terezie se odehrávají zhruba od roku 1723 do roku 1741 a vypráví příběh lásky Marie Terezie a Františka Štěpána – dvou mladých lidí, jejichž vztah kvete díky dětem, jež plodí, a klidu, který zažívají mimo královský dvůr. Spokojenost mladých manželů ale netrvá dlouho vlivem nečekané smrti císaře Karla VI. roku 1740. Marie Terezie se rázem stala rakouskou arcivévodkyní a na hlavy mladého páru se začaly sypat starosti a vladařské povinnosti. Marie Terezie si naivně myslí, že všechno zvládne. Odmítá, aby jí kdokoli pomáhal, včetně milovaného manžela. Na jejích rozhodnutích je vidět její nezralost a nepřipravenost. Jen díky Františkovi se udržela na trůně, bez jeho obchodů, dohod a podpory, by v roli arcivévodkyně nevydržela ani první měsíc. Objevují se ale i první problémy mezi manželi, kterým se díky rozpadající se monarchii začíná rozpadat i rodina.
Film tedy možná moc spěchá, aby se vešel do dvou stominutových dílů. Proto budí otázku, jestli by takto koncipovaný příběh ze života mladé panovnice nevydal na větší minisérii.
První díl nabízí pohled do zákulisí námluv Marie Terezie. Krom zákulisních intrik sledujeme především vztah Marie-Terezie (Marie-Luise Stockinger) a Františka Lotrinského (Vojtěch Kotek). Nechybí nezbytný humor, který bychom jindy v podobných historických projektech ČT marně hledali. Tady ho obstarává především právě sama postava Františka Lotrinského. Obsazení Vojtěcha Kotka tento úkol jen podporuje, svého úkolu se zhostil se ctí. Monarchu hraje velmi přirozeně.
Někteří diváci možná nepřistoupí na to, že v historickém snímku místo bitev dostanou pletichaření, sňatkovou politiku a scény, kde divoký sex boří postele s nebesy. Že se atmosféra nebude ubírat známou cestou, je však jasné už z úvodu, kde v rámci kopulačního procesu přinesou císaři erotické obrazy. Má to co dělat i se skutečností, že se scénář opírá v podobné míře o historická fakta jako o fámy.
Snímek o Marii Terezii se rozpadá doslova na každém kroku. Chybí cit pro nuance, i ti nejlepší herci přehrávají, i ty nejzajímavější motivy (vztah Marie a Evžena Savojského) se ztrácejí. Režisér kupí jeden načančaný obraz na druhý, scénář nemá pevnou půdu pod nohama. Jde o nedůslednou, špatně odvedenou práci, za niž by puntičkářská Marie Terezie jen sotva byla vděčná.
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.
