Otevřená zpověď režisérky přináší neobvykle upřímný pohled na náhradní rodičovství. Odkrývá nelehkou cestu, kterou s přijatou dcerou procházely, a spolu s dalšími náhradními rodiči hledá odpovědi, které by jí pomohly pochopit náhlé odloučení na prahu dceřiny dospělosti. Snaží se vyrovnat s pocity bezmoci, vlastního selhání i nekonečné lásky. Film je ale zejména příběhem všech dětí, které se potýkají s následky opuštění a otřesení základních jistot v samých počátcích jejich života. Nesou si zátěž, kterou si nezvolily a jež přesahuje veškeré dětské síly. Právě náhradní rodiče jsou těmi, kdo jim mohou pomoci ji nést. Otevřená sonda do tématu náhradního rodičovství nic neskrývá a jde na dřeň, přesto ukazuje především sílu pouta bezpodmínečné rodičovské lásky bez ohledu na to, zda jej nazveme náhradní nebo pokrevní. (Česká televize)
„Neuropsychologické výzkumy potvrzují, že pokud dítě nemá do tří let věku k dispozici žádnou blízkou pečující osobu, vzniká deprivace, která se v budoucnosti dříve či později nějakým způsobem ozve. Tyto děti vstupují do života s pocitem prázdnoty, opuštěnosti a smutku, což ovlivňuje jejich sebevědomí, emoční stabilitu i schopnost navazovat vztahy. Psychologickou podporu a pomoc provázejících organizací nepotřebují jen děti samotné, ale také jejich náhradní rodiče. I o tom je náš film,“ říká dramaturgyně Rebeka Bartůňková.
Režisérka Markéta Oddfish Nešlehová je sama adoptivní matkou a její dokument je otevřenou výpovědí o vztahu náhradní matky a dcery.