Ztratili jsme Stalina

Nedávno uplynulo padesát od vojenského puče v Chile pod vedením generála Augusta Pinocheta, během něhož byl svržen demokraticky zvolený prezident Salvador Allende. Následovala vojenská diktatura, která si vyžádala tisíce mrtvých a až desítky tisíc mučených civilistů a civilistek. Jelikož i v srdcích některých českých zastánců neoliberalismu zůstává podivná nostalgie po Pinochetovi, není od věci si toto krvavé výročí připomenout. Režisér Pablo Larraín nabízí na Netflixu upírský film Hrabě balancující mezi hororem, satirou a existenciálním dramatem, který ze všeho nejvíc vypovídá o banalitě zla.

Životní úspěch se pro Andreu Riseborough proměnil v několikadenní očerňování. Akademie udílející Oscary totiž zvažovala odvolání její nominace pro nejlepší herečku, jelikož tvůrci nezávislého snímku To Leslie použili bezprecendentní útok na sociální sítě. Je to ale skutečně problém? A jak to souvisí s hereckým výkonem Riseborough?

První máj je nejen lásky čas, ale také den, kdy se Česká republika v roce 2004 stala plnoprávným členem Evropské unie. Proto pro vás Kreativní Evropa MEDIA vybrala deset evropských filmů, jejichž distribuci v České republice podporuje a které zároveň patří k těm nejsledovanějším na portálu aerovod.cz.

Scenárista Armando Iannucci (Politické kruhy, Viceprezident(ka), Ztratili jsme Stalina) patří mezi největší hvězdy ve svém oboru. Není se proto co divit, že si v HBO plácli na dalším komediálním seriálu. A tenhle míří hodně vysoko.

Životopisný film Ondřeje Trojana, odehrávající se v Československu v letech 1945 - 1948 a dokumentující osudy šéfa zahraniční kontrarozvědky Zdeňka Tomana (Jiří Macháček). Na tomto místě jsem chtěl přidat odkaz na Wikipedii, ale s překvapením jsem zjistil, že ji tam Toman (osoba, nikoliv film) nemá. Takže se zřejmě nemusím stydět za to, že jsem o něm nikdy v životě neslyšel a chvílemi jsem v kině vážně uvažoval, zda celý film není mystifikace a zda Toman opravdu existoval. Inu, existoval!

Mandy (2018), nový hororový snímek režiséra Panose Cosmatose (Za černou duhou), rozhodně není snímek pro každého. Je plný násilí, je velmi pomalý (než se pořádně rozjede, trvá to hodinu). Je nabitý podivnými, primárně asociačními, ale přitom skoro nic nevysvětlujícími dialogy jak od Lynche, výraznými barevnými efekty, vysokou zrnitostí snímku a jistou umělou zpomaleností všech pronášených slov.

Drsnější a zábavnější než většina černých komedií? Pak jedině Tři billboardy kousek za Ebbingem. Nutno dodat, že kritici se smějí trochu jiným filmům, než diváci. Často je to spíše drama okořeněné hořkým humorem, ale filmový kritik hledá často ve vodách, kde by jiní už obrazně dávno utonuli. Nebo se zasmějí jen potichounku, v duchu, a to jim někdy stačí. Ostatně soudí jen podle sebe a vlastních zkušeností. Najdou se tedy nějaké průsečíky mezi diváky a kritiky? Určitě ano.

Ve čtvrtek šlo do českých kin hned 9 filmových novinek, návštěvnost a tržby ale zachraňovaly tituly z předchozích víkendů. Patřil druhý dubnový víkend "Spielbergovi", Tátově volze (2018) nebo Králíčkovi Petrovi (2018)? A kam až vyšplhala nejúspěšnější čtvrteční novinka? Čtěte níže.

Ztratili jsme Stalina (2018) je skvělý film. Z mého pohledu vlastně prakticky bezchybný. Bavilo mě se na něj dívat, řemeslně je zvládnutý, herci hrají výborně, humor je chytrý, krásně to celé vypadá a je to vítaně chutná satirická jednohubka na poli kinematografie. Ale.

První tuzemské dubnové kinopremiéry roku 2018 nás zavalí hned devíti (!!!) novinkami. A překvapivě mezi nimi není vyložený hit. Celá řada hraných a dokumentárních celovečeráků však slibuje originální zážitky a nevšední témata. Představovačka může začít.