xxmartinxx
22 280 bodů •
6
Gimmick pěkný, ale okouká se... Bylo mi to sympatické, ale to plácání ve vzduchu začalo být už ke konci trochu legrační. Neuškodilo by přesvědčivější chování postav.
Komentáře a recenze 13
Dle počtu bodů
hanys_
18 771 bodů •
6
Ani se nedivím, že kameraman Rév po tomhle už zakotvil v Hollywoodu, vizuálně je to totiž fakt lahůdka. S dějově jednoduchým, bohužel časem až kolovrátkově nezáživným příběhem, je to už o dost horší.
Petrson
4 166 bodů •
5
Kameramanské cvičení, kde se úplně zapomnělo na příběh, vysvětlení charakteru postav. Není to ani magický realismus, který by vás připoutal do křesla kina, nebo domácího kina. Rozhodně to není napínavý thriler. Pokud u filmu vydržíte do konce, nic zásadního se asi nedovíte, snad jen, že každý uprchlík touží po své svobodě a nadpřirozené schopnosti v tomto případě toho moc nezachrání ( co se týká sledování děje, napětí ). Vlastně by mě zajímalo vysvětlení, co tím kdo chtěl říci. Tak snad kdyby alespoň superhrdina odletěl na ten měsíc Jupitera a tam projevil svou definitivní touhu. Chvílemi navíc akčně přízemní.
- kamera
- postavy v příběhu a příběh sám
rkotvald
3 162 bodů •
7
Mám spíše tendenci tento film hodnotit kladně, byť mi tam hodně věcí vadilo. Postrádal jsem tam kupříkladu více informací o postavě Aryana - člověk se toho o něm dozví pozoruhodně málo. Nevíme v podstatě nic o jeho minulosti. Nevíme ani nic o něm samotném, jaký je a co má rád (kromě hranolků), a film až do samotného závěru nic neprozradí ani o jeho zázračně nabyté schopnosti levitace. Nejenom proto jsem měl dojem, že hlavní postavou je zde místo něj lékař Gabor Stern, jehož vykreslení je zde věnováno výrazně více prostoru (nemluvě o tom, že jeho herecký představitel, excelentní Merab Ninidze, jehož jsem už před lety obdivoval ve skvělém ruském snímku Papírový voják, má po stránce charismatu výrazně navrch nad relativně nevýrazným Zsomborem Jégerem, který mi trochu přišel jako takový mladší maďarský dvojník Moritze Bleibtreu). Dále mi přišlo - výtka čistě subjektivního rázu - že snímek má nepříliš zdařilou vnitřní dynamiku a tempo, a navzdory tomu, že trvá přes 2 hodiny, se toho v něm stane relativně velmi málo, aby to ospravedlnilo použitou stopáž, která mi kvůli tomu přišla přece jenom příliš dlouhá. A konečně mi celý film trochu přišel jako taková maďarská verze mého oblíbeného snímku Le Havre, aniž bych však v něm viděl Kaurismäkiho humanismus a upřímný soucit s jeho postavami - Měsíc Jupitera mi oproti tomu přišel jako svérázný (a mně osobně spíše filmařsky nesympatický) experiment, kterému v mých očích chybí propracovanější scénář a kde postrádám srozumitelnější celkové vyznění - relativně otevřené finální vyústění mě zde příliš neuspokojilo. Pole možných interpretací je zde podle mě až nepříjemně široké, a osobně u mě v průběhu projekce bohužel převážil spíše dojem z formální stránky snímku (skvělá kamera a soundtrack) nad tou obsahovou, a po doběhnutí závěrečných titulků jsem vůbec neměl chuť nad tím filmem dál uvažovat a nějak se s ním dál zaobírat.
