Poetikou na hraně reality a pohádky se příběh podobá oscarové romanci Tvář vody, ovšem bez její zralé vypravěčské samozřejmosti. Hastrmanův rytmus škobrtá o nádherné, leč nadužívané přírodní obrazy či uměle působící „pohanský“ folklor, také finále s ekologickým mementem vyzní dost planě.
Při sledování Hastrmana jsem si opakovaně říkal, jak super mohl tenhle film dopadnout, kdyby ho režíroval mladý Juraj Herz, někdy v 70. letech. Tomu by se mohlo podařit správně vybalancovat horor i záměrný humor, osudovou lásku i sebeparodii. Nebylo by to snadné, ale člověku, který natočil Spalovače mrtvol (1968), Morgianu (1972) a Deváté srdce (1979) by se to mohlo podařit. Havelkovi a jeho spolupracovníkům se to bohužel moc nepodařilo.
Když se po čase už opravdu vrhl do zfilmování Hastrmana, svěřil kameru Divišovi Markovi, držiteli Českého lva za nejlepší kameru ve filmu Štěstí. A byla to trefa do černého. Kamera celému snímku dodává již zmiňovanou mysterióznost! Jejich spolupráce dělá českolipskou krajinu bezpochyby ještě krásnější.
Simona Zmrzlá je coby femme fatale přesvědčivá a její provolání "já nepatřím nikomu" se trefuje do zeitgeistu počátku století. Je poměrně pikantní, že to je právě Ondřej Havelka, tvůrce s imagí gentlemana ze staré školy, kdo současný český film obohatil o figuru, která v něm pohříchu chybí. Tedy o nefalšovanou feministickou hrdinku.
Havelkova všestrannost i jeho nepopiratelná odvaha a jak sám říká, do jisté míry i určitá drzost a věčná touha nesetrvávat profesně na jednom místě, se myslím u diváků setká s nadšením. Jsem si jistá, že se s ním v roli filmového režiséra nesetkáváme naposledy.
Že je to Havelků prvopočin, by snad nikdo nepoznal. Snímek je opravdu vybroušený a precizně provedený, rozdělený na pasáže dle významných dní v roce, z nichž každá je uvedena lidovou písní. Ty doprovázejí film celý a jen dokreslují tíhu okamžiku a napjatost situací. Stejně tak se povedla kamera.
Je tu vynášení Moreny, Máj, Žně nebo Svatý Jan, ale nechybí ani vyvolávání deště. To celé je protkáno lidovými písněmi v úpravě Jiřího Havelky a zachyceno nápaditým okem kameramana Diviše Marka. (Možná někdy až příliš - stále se snažím přijít na kloub scéně, která byla celá, z pro mne neznámého důvodu, záměrně lehce rozostřená)
Film mě zaujal především celkovou náladou, kvalitním zpracováním a výborným hereckým výkonem Karla Dobrého. Nedílnou součástí filmu je hudební složka, kde v podání Simony Zmrzlé zazní lidové písně, jako úvod jednotlivých kapitol. Je to často výrazně v kontrastu k poklidným záběrům kamery, která nabízí množství zajímavých a tajemných záběrů z české přírody.
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.
