Sbohem děcáku

72%
Sbohem děcáku

Téměř celé své dětství vyrůstali v ústavu. Nemají domov, nemají rodinu, netuší, kde budou bydlet a jak si budou vydělávat. Lukáš chce být slavný hip hoper, Simona plánuje jít na operaci změny pohlaví, Jarda by chtěl mít velkou rodinu.

Dokumentární film sleduje časosběrnou metodou příběhy tří dětí, které opustily “děcák” a staví se na vlastní nohy. Sledovali jsme jejich cestu více jak čtyři roky. Měli stejnou startovní čáru, ale jejich cesty nabraly strmý a odlišný směr. Jak se sotva plnoletý člověk bez zkušenosti života v rodině dokáže zařadit do společnosti? Snažili jsme se zaznamenat klíčové okamžiky na jejich cestě, zásadní rozhodnutí, pády i vítězství. Často stále se opakující a bolestnou variaci na touhu někam patřit. Lze odpustit své matce, která v dětství tolik ublížila? Jak silné je krevní pouto? Dokáže se ani ne osmnáctiletý kluk proměnit v zodpovědného otce, který uživí rodinu? Je vůbec možné zbavit se od mala přisuzovaných nálepek jako je “problémový cikán” a nepropadnout se do pekla závislostí?

Dokument reflektuje problematiku ústavní péče v České republice, která je na předním místě v Evropě v počtu dětí umísťovaných do ústavů, téma romské identity a rasismu, ale také téma identity obecně. Jak se člověk, který je na světě už od dětství úplně sám, a ještě k tomu se odlišuje barvou kůže, musí naučit v naší společnosti žít a přežít? (Artcam)



xxmartinxx
xxmartinxx
22 398 bodů
6
Extrémně působivé osudy ztracených lidí, ale co je cílem tohohle dokumentu? O systémovou změnu neusiluje a nemůže - nezobrazuje nefunkčnost společnosti, spíš nefunkčnost těch jednotlivých lidí, aniž by se dalo poukázat na to, jak za tuto poruchovost může systém a o jakou jeho změnu by se tedy mělo usilovat... V důsledku toho začarovaného kruhu jde dojít leda k tomu, že to je nevyhnutelné, protože absence rodičů "musí" vést k téhle zkratovosti - což je sama o sobě nebezpečná zkratka skoro vybízející ke zlomení holi nad těmi lidmi, jejichž štěstí je opravdu jen tím - štěstím, že se objeví náhodný léta ztracený strýček, co je najednou zaměstná. A přestože vím, že rozhodně nešlo o záměr tvůrců, v důsledku vlastně nejde dojít na základě pořízeného materiálu k jinému závěru, což mě svým způsobem děsí, i když nejde říct, že by šlo o nějakou lež. Ale jakkoliv bylo fascinující ty lidi sledovat a filmařsky je to velmi povedené, nemůžu se zbavit dojmu, že šlo opravdu jen o voyeurství, senzaci, vzrušení. Sám jsem z toho zmatený, protože mě ten film "bavil", považuju ho za dobře natočený a sestříhaný (byť bez audiovizuálního citu Kokeše v Nic jako dřív). Ale právě to považuju zároveň za problém - krom této fascinace to nic nenese a nic z něj nejde vyvodit. Umím si představit dát tomuhle filmu prakticky jakékoliv hodnocení a přídomek od vynikajícího výkonu po tvůrčí selhání.

Dodatečné informace

Původní název:
Sbohem děcáku (více)
  • Česká republika Sbohem děcáku
Premiéra v ČR:
23. 11. 2017
Distributor:
Artcam Films
Země původu:
Česká republika
Přístupnost:
12+
Ocenění:
Žádná ocenění