Lze mu udělit třikrát deset procent za vzácnou příležitost vidět pohromadě trio silných hollywoodských hráčů bojujících statečně s marným textem a pět procent za víru, že už si to nezopakují. Aspoň finále Skleněného to naznačuje, ačkoli taková maličkost jako logika příběhu nemusí Shyamalana v touze dotknout se všehomíra zastavit.
Ale sestupná kvalita jeho filmů mi přijde neuvěřitelná a naprosto konzistentní. Ve Skleněném nestojí za nic námět, scénář, režie ani žádný řemeslný aspekt filmu. Jako kdyby na něm dělali pouze neschopní tvůrci, kterým nezáleží na výsledku jejich práce. Pokud to takhle bude pokračovat, další Shyamalanovy filmy budou tak špatné, že budou zábavné. Což bude dobře...
Pokud ale přistoupíte na Shyamalanovu hru, uvědomíte si, že se jedná o nezařaditelný unikát, který nedělá kompromisy, má co říct a dokonce i má čím překvapit, což je v dnešní době vzácnost. A trestat ho za to, že není tím, čím jsme chtěli, aby byl, není fér. Vždyť kdyby tomu tak bylo, stěžovali bychom si pro změnu, že ten kdysi geniální režisér vyměknul a zaprodal se mainstreamu.
Dohromady je Skleněný, dalo by se říci, takový rozpolcený film. Samotný začátek a zhruba první polovina jsou skvělé a poutavé. Od druhé poloviny však jde trochu o zklamání. Fanoušci předchozích dvou dílů zkrátka čekají jejich epické rozuzlení, které i tvůrci a postavy neustále navnazují, a k tomu prostě nikdy nedojde.
Záver rozdelí publikum na dva tábory. Na divákov, ktorí odchádzajú z kinosály nadšení z oslobodzujúceho posolstva a na sklamaných návštevníkov, krútiacich hlavami nad logickými chybami a neuveriteľne deravým príbehom pritiahnutým za vlasy.
Skleněný se přes všechna negativa pyšní nečekaným závěrem, který jistě rozdělí fanoušky na dva tábory. Přestože oceňuji odvahu tvůrců trilogii takto zakončit, nelze jim nevyčítat odfláknuté finále, které mohlo přinést daleko více napětí a akce. A přestože máme po zhlédnutí pocit, že trilogie je uzavřená, úplný konec snímku nepřímo naznačuje, že tento filmový vesmír ještě neřekl poslední slovo.
Vizuál záběrů z interiérů, je povedený a do opozice bych postavil záběry z exteriérů, jejichž hloubka ostrosti kryje nekvalitní CGI a zase vrhá dojem, že film je to odfláklý. Ve výsledku mě hlavně zajímalo, jak že se to celé vyvrbí.
Navyše zvraty síce všetko otočia na hlavu, ale nejde o nič, čo by sme už nevideli aj inde a to je skutočne veľká škoda, pretože práve prvý diel trilógie, Vyvolený, bolo niečo dovtedy nevídané. Stručne zhrnuté, režisér zámerne nakrútil Glass tak, aby opäť rozdelil svoje publikum na dve polovice, avšak množstvo jeho fanúšikov si ho jednoducho „len“ zaradí medzi tie priemernejšie snímky v jeho kariére.
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.
