Recenze filmu Na krátko

Takový film jako Na krátko u nás vzniká vzácně. Příběh o dětech, ale ne pro ně, vyprávěný s citem a bez sentimentu. Jen si neujasnil, koho by chtěl oslovit kromě festivalových porot.

Ale protože vznikl v Česku, jsem nucen napsat, že je to výjimečně dobrý český depresivní film o současných lidech, kteří na tom nejsou nejlíp. I když má hodinu a tři čtvrtě a i když nemá žádnou podstatnou zápletku, dá se bez větších problémů přežít bez nudy. Což je na naše poměry skoro zázrak.

Vlastně se dá říct, že s příchodem snímku Na krátko jsem si trochu oddechla, neboť se zdá, že český hraný film má ještě naději. Zcela upřímně se přiznávám, že už konečně nemusím slovenským sousedům „závidět“ snímky jako je Nina nebo Špína.

Ponurá atmosféra zasněženého panelákového sídliště, temných obrazů a tónů od Martina Kyšperského z kapely Květy dokresluje tíživou situaci všech postav. Každá si prochází svou životní krizí a brání se všemi způsoby, které někdy bolí.

Režisér o mikrokosmu rodinných vztahů vypráví realisticky, s citem, bez zbytečných klišé i uměle vyhrocených situací, nesentimentálně. Volí pomalé tempo vyprávění, které nám umožňuje napojit se na vnitřní prožívání především Jakuba a jemnější nuance příběhu, které herci zvládají dobře prodat.

Režisér Jakub Šmíd dokáže navodit bezvýchodnou atmosféru velmi zdařile a moc bychom našim hrdinům přáli konečně něco dobrého. Přitom se nedějí velké dramatické zvraty, prostě jen každodenní život, ve kterém se ale naši hrdinové plácají a jejich neštěstí je téměř hmatatelné.

Je třeba pochválit nápaditou kameru, které se ujal Vidu Gunaratna, původem ze Srí Lanky, od roku 1990 žijící v Česku. Jeho reportážní přístup a syrová, bezohledná snaha nahlédnout detailně pod pokličku jednání a myšlení postav dodává filmu potřebnou dynamiku a napětí.

Jako by chtěl režisér v podstatě děsivě nudným dějem umocnit emoce, které s Jakubem chtě nechtě v kině prožíváte. Kvůli tomu se nemůžete jen tak koukat na příběh malého kluka, skoro celou dobu budete přemýšlet, jestli je cesta z kina utéct, nebo zda se dají vydržet ještě další minuty, a možná vám tak postupně začne docházet, jak se cítí hlavní hrdina.