K nejsilnějším scénám pak patří Masarykův monolog vlastních výčitek za to, že při odchodu do exilu opustil rodinu – a když chce alespoň od Čapka odpuštění, zjistí, že mluví sám k sobě. Huba i pouhým hlasem dokáže čarovat, z jeho škádlivého „Panáčku“ čiší varování, a přidá-li jen do kroku, zas má jeho „antitatíček“ TGM o odstín víc.
Hlavní problém je ale především v tom, že celý film je pouze o mluvení. Samozřejmě se dají natočit výborné filmy, které jsou pouze o mluvení (před pár dny jsem třeba viděl tento), ale pokud máte v celém filmu pouze dvě postavy v jednom prostředí, je prostě automaticky mnohem náročnější zpracovat ho tak, aby nebyl nudný. A to se tvůrcům povedlo jen částečně.
Ti stvořili film, který je rozhodně mnohem vhodnější a srozumitelnější pro školní představení, než nedávný Toman. Troufám si tvrdit, že režisér Jakub Červenka nechal Jana Budaře i Martina Hubu, aby své role zahráli po svém, čímž při jejich zkušenostech odpadla zrádná konverzační věc, kdy to někdy vypadá, že herci prostě jen odříkávají text ze scénáře.
Z filmového pohledu těžko hodnotit, sledujeme spíše audiovizuální zpracování Platónského dialogu či kinematograficky pojatou rozhlasovou hru. Pokud však přistoupíte na formát, dočkáte se myšlenkově bohatého filmu, který komplexně zpracovává velmi důležité téma.
Nový snímek, pod kterým jsou podepsáni i Jan Malíř (kamera) a Pavel Kosatík (scénář), navíc čerpá z prezidentovy dosud nezveřejněné korespondence a rozkrývá tak témata a otázky, které tady ještě nebyly. Ani diváci, kteří Čapkovo známé dílo četli, se tak nemusí bát, že by jim Červenka připravil osmdesátiminutovou verzi něčeho, co přece už dávno četli.
Hovory s TGM sú minimalistický kúsok s pomalým tempom, jedným výborným a druhým dosť dobrým hercom. Ak sa chcete izolovať od súčasného ruchu a zastaviť na pokec, skúste.
Přestože režisér, scénárista ani herci v podstatě víc udělat nemohli, Hovory s TGM si nejspíš nikdy nebudete chtít pustit znovu. Problémem je totiž nezfilmovatelná předloha, kterou se přesto někdo rozhodl zfilmovat. Snímek se stejně jako ústřední dvojice může jen těžko procházet po přímce.
Červenka s Kosatíkem pro film velmi dobře připravili myšlenkový podklad, obsahově se jim podařilo stvořit vyváženou informativní směs, využití látky v rámci dialogu už ale pokulhává. Huba s Budařem jsou výborní, tezovitý scénář ale nedovoluje jejich pátečníkům náležitě se šířit do prostoru. Záblesky čehosi velmi osobního existují, ovšem jen poskrovnu.
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.
