Recenze filmu Hurvínek a kouzelné muzeum

Ano, hrdinové přišli o vodicí nitky a dráty, jenže náhradu za ně nedostali, pouze animovanou inscenaci loutek převážně v jednom prostoru, kde se prakticky vzato nic neděje. Rádoby světový Hurvínek zkrátka místo veselí budí lítost.

Celý film Hurvínkovi někdo říká, co má nebo nemá udělat, aniž by bylo vysvětlováno, proč to má nebo nemá dělat, natož aby se někdo pozastavoval nad tím, proč magie v muzeu funguje právě tak, jak funguje, a jaký cíl tím její autor (ten padouch nebo někdo úplně jiný?) sledoval, protože je (ta magie) dost často v rozporu s jeho plány. V tom film dost připomíná sérii Noc v muzeu se Stillerem.

Že Hurvínek za americkými animáky zaostává technicky, vem čert. Opravdový problém je, že fatálně selhává právě v přesvědčivém vykreslení světa, postav a jejich vztahů. Dokonce i Emoji ve filmu, jeden z největších kritických neúspěchů roku, má zásadně propracovanější a celistvější svět. Figurují v něm postavy se stanoveným souborem vlastností, které se vyvíjejí. Hurvínek nemá nic z toho.

Příběh není chytřejší, ale ani o moc hloupější než většina těch, které zaplňují kina už hezkou řádku let. Je jen bohužel bez humoru, což lze možná přičíst na vrub tomu, že se na filmu podíleli čtyři nejen čeští scenáristé. Padnou spíše četná moudra a poučky… Animace navíc dodala postavičkám stvořeným a známým jako loutky mimiku, která se k nim vůbec nehodí.

Pro staromilce děsivá představa, totiž převést klasicky divadelní Spejbla a Hurvínka do mnohem dynamičtější a rozháranější filmové podoby, nedopadla nikterak odporně. Medvědí službu proto téhle téměř sto let staré tuzemské značce nedělá, a kdyby ji tenhle film dnešním dětem přiblížil, bylo by to jedině dobře. Jako průměrný animák, který v záplavě často bezpohlavní zámořské konkurence vynikne jinakostí, však Hurvínek s přimhouřením obou očí rozhodně poslouží.

Zobrať existujúcich hrdinov do modernejšieho príbehu pre nové (i staré) publikum nie je zlý nápad. Na papieri musel vyzerať výborne pre Spejbla a Hurvínka... Výsledkom je česká animovaná variácia na Noc v múzeu s nie príliš sympatickými charaktermi i preexponovaným dôrazom na ošiaľ videohier. Čo je opak českej klasiky, ktorá bola archaicky milá.

ako fanouškovi Hurvínka, který na něm vyrůstal a dodnes zná některé jeho audio příběhy nazpaměť, mi je dost líto, že filmový Hurvínek nedopadl lépe. A to se mi třeba i dnes líbí ty hurvínkovské večerníčky, které jsou hravé zas trochu jiným způsobem, ale přesto jsou ohromně zábavné a fungují parádně. Film Hurvínek a kouzelné muzeum měl nakročeno k zas trochu jiné stylizaci a jinému druhu zábavy, nicméně pohořel na naprosté absenci příběhové a vypravěčské soudržnosti.

Mainstreamový tlak se však bezesporu nejhůře podepsal na chytrolínce Máničce, které podle tvůrců už „táhne na pubertu“, a tak se na ní na jednom z plakátů k filmu pořádně vyřádili. Ve vyzývavé pózy á la Lara Croft tam stojí u Hurvínka, šaty jí sotva zakrývají zadek, přičemž má k pasu a stehnům – opět ve stylu Lary Croft – přidělaná svá „dívčí náčiní“: hřeben, zrcátko a flakonek parfému.