Nejtemnější hodina

Největší vadou na kráse je poslední zhruba čtvrtina filmu, která je natočena méně svižně a originálně, a také až moc šustí papírem. Churchill zde jede metrem, aby poznal náladu "skutečného lidu", a nefunguje to tak dobře, jak si zřejmě Wright představoval - a je mi úplně jedno, jestli se to ve skutečnosti stalo nebo ne. To s tím nijak nesouvisí. A jednu stanici (ze St. James Parku do Westminsteru) jede zdejší metro asi 5 minut, aby byl čas na všechno to vylévání srdéček.

Ale vlastně celý snímek je vizuální orgasmus. Nejen kvůli pěkné dobové výpravě. Ale hlavně kvůli kameře, která zabírá velkou část filmu jeho postavy v polocelku nebo detailu, a tlačí tak diváka do pocitu, že je pořád "s nimi". A tísní se spolu s válečným kabinetem či Churchillovou asistentkou v potemnělých místnostech v podzemních krytech.