Většina dialogů je velmi šroubovaná a jsou ve filmu proto, aby divák získal informace, které potřebuje k pochopení děje. Nikoliv proto, že by takové věci v takové situaci někdo říkal. Minuty ubíhaly a pak konečně nastalo finále, při kterém jsem se přestal nudit a začal jsem se bavit, protože svou debilitou předstihlo má nejhorší (resp. nejlepší) očekávání.
Mysteriózní prvek sice v mnohém upozadí McAvoye, ale posune film do velkého finále. Uspokojivý vrchol potom má hlavu i patu, a dokonce nabízí otevřená vrátka v představivosti - stejně jako k možnému pokračování. I když to, společně s odkazem na úspěšné dílo Vyvolený, je spíš hříčkou indického režiséra než nástřelem sequelu.
Děj se láme s příchodem největšího zla a Shyamalan se nebojí umazat si ruce. Mysteriózní prvek sice v mnohém upozadí McAvoye, ale posune film do velkého finále. Uspokojivý vrchol potom má hlavu i patu, a dokonce nabízí otevřená vrátka v představivosti - stejně jako k možnému pokračování.
Suma sumárum? Shyamalan je s gradujícím terorem v podzemí zpět ve formě, pro McAvoye životní role. V hrůzostrašné proměně v Nietzscheho archetyp nadčlověka překonává veškeré herecké hranice, a byť film menší vady má, vedle impozantního McAvoye jsou pomíjivé.
Ve výsledku můžeme Rozpolceného, byť nedosahuje kvalit jeho raných děl, označit za jeden z těch lepších Shyamalanových filmů. Semigeniální režisér v tomto případě upouští od svého tradičního vypravěčského prostředku – závěrečného zvratu. Ten nahrazuje více méně předvídatelným, ale zaslouženým finále těžícím spíše z dotažení zajímavé myšlenky do konce, než ze snahy šokovat.
Ve výsledku můžeme Rozpolceného, byť nedosahuje kvalit jeho raných děl, označit za jeden z těch lepších Shyamalanových filmů. Semigeniální režisér v tomto případě upouští od svého tradičního vypravěčského prostředku – závěrečného zvratu.
Shyamalanovi se podařilo natočit solidní horor s dobře fungujícím základem a jasně artikulovanou myšlenkou. Je to pořád „jenom“ horor, ale v rámci žánru hraje hodně zdařilou hru a může se opřít o smrtící herecký výkon Jamese McAvoye.
Rozpolcený není špatný film. V duchu samotného názvu bych ho označil za film rozporuplný. Po jeho shlédnutí jsem o něm musel přemýšlet a vlastně i teď, 5 dní po shlédnutí, stále přemýšlím. A ono je to nakonec i dobře. Pokud hledáte snímek, u kterého musíte přemýšlet, ale zároveň nechcete čistý art, dejte Rozpolcenému šanci. A navíc, narozdíl od mnoha předchozích filmů M. Shyamalana si tenhle svůj úspěch zaslouží.
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.
