Coby druhý film Miroslava Krobota už Kvarteto ztrácí nárok na vlídnost k debutu. Navíc je novinka kin slabší než režisérova minulá Díra u Hanušovic. Distributor sice láká na komedii, ale Kvarteto spadá spíše do žánru vztahové terapie na plátně, zaštítěné heslem „pro citlivé publikum“.
Můj nejpozitivnější zážitek z filmu spočíval v tom, že Olomouc je asi docela hezké město (pokud to opravdu všechno bylo natáčeno v Olomouci), a někdy bych se tam mohl podívat.
Hořkosladká komedie Miroslava Krobota dokumentuje život lidí v malém městě takový, jaký je, bez příkras a nucených dramat amerických komedií a nekonečných seriálů. K tomu, nutno říct konečně, do českého filmu někdo přináší inteligentní humor.
Důležitější než reklama městu, a to opakuji podruhé: je spíš velmi citlivá a promyšlená kompozice obrazu a hudby na scéně. Kvarteto funguje. Řemeslně, autorsky, dokonalým načasováním dialogů, neuspěchaností a výborně vedenými herci.
U Kvarteta není nutné hulákat smíchy, je vtipné i přemýšlivé současně. Skrývá poselství podobné Příběhům obyčejného šílenství – člověk se snaží žít s ostatními, ale je současně tak trochu blázen, a „když na to přijde, je nejradši sám“. Co s tím? Nevzdávat komunikaci a třeba zase nacvičit nějaký ten koncert.
Krobot svůj film režíruje s neuvěřitelným klidem a rozvahou, někdy ovšem sklouzne k zbytečné vyprázdněnosti a občas zazní i falešný tón, který dojem z díla kazí. Místy totiž rozhovory postav rozezní strojené dialogy, z nichž je patrná scenáristická invence, ale také nedostatek citu pro autenticitu jeho postav. Chtělo by to asi ještě více ladění.
Kvarteto je však příjemně strávenou hodinou a půl, které plusové body přidává intimní vhled do pro někoho dosti vzdálené společnosti hráčů na strunné nástroje a také nevtíravá vážná hudba, jež do děje filmu dobře zapadá.
Kvarteto je v první řadě artový film. A podobně jako na mnohých dalších je i na něm znát, že ledacos osvětlí až tak třetí čtvrté (nebo možná spíše tak šesté sedmé zhlédnutí). Více než tradiční mainstreamové diváctvo jej tedy patrně ocení festivaloví diváci, ačkoliv Bára Poláková má rozhodně pravdu v tom, že „každý si v něm může najít to svoje.“
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.
