Možno je to pokus o upozornenie na mizériu a úpadok spoločenských väzieb, varovný prst nad našou dekadenciou, vnútorné potvrdenie toho najhoršieho, čo si o Západe myslia saláfisti a putinovskí ideológovia. Áno, možno by sa mal Axolotl Overkill povinne premietať na školách v Novorusku a Arabskej púšti, nech majú deti lepšiu predstavu, proti čomu sa bojuje.
Pokiaľ ide o hudbu, obrazy a atmosféru, sú mnohé z výjavov snímky Axolotl Overkill naozaj pôsobivé. Kameň úrazu však tkvie v tom, že sa pod touto štylizovanou štruktúrou skutočne nenachádza žiadny náznak dejovej kontinuity, ktorá by film po príbehovej stránke držala pokope, alebo, nebodaj, odniekiaľ niekam posúvala.
Skvělé hudební zpracování a výborná práce kamery tvoří s některými scénami velmi příjemnou harmonii a dokáže na diváka emocionálně udeřit. Nebo ho otupit. Ale o tom, že se všechny části filmové skládačky do člověka vtiskly a zanechaly v něm stopu se říct nedá. Uměleckost umění umí být zrádná, ale věřme, že Axolotl se vzchopí, poučí a půjde dál.
