Recenze filmu Anomalisa

Anomalisa je námětem i atmosférou něco velmi podobného jako Ztraceno v překladu. Ale nemá Billa Murraye a Tokio.

Ich plač, strach, zaľúbenie, dokonca sexuálny styk sú často ešte dotklivejšie ako v konvenčnom hranom filme. Vidíme ich fyzické nedokonalosti aj detailné mimické nuansy. A hlavne, príbeh, ktorý v súčasnom zhone a egoizme okliešťujúcom vzťahy dáva mimoriadny zmysel.

Na to, že Anomalisa drží fantazii své vizuální stránky striktně na uzdě, je neobyčejně tvárná. Místy trudnomyslná a depresivní, ale v souvislosti s tím, jak se toto psychické rozpoložení promítá do autorského nápadu zbavit svět rozmanitosti tváří a hlasů, nabývá fascinujícího rozměru, který stojí za to zkoumat.

Bez přesahu, s unikátním formálním přínosem, bez kterého by se film mohl jmenovat Jedna noc v Cincinnati a šlo by o hranou verzi Ztraceni v Překladu. “Nejlidštější film roku” to i bez lidských herců na plátně přesně vystihuje. A o sekvenci soulože v hotelovém pokoji se bude ještě dlouho mluvit.

Vo výsledku ale mohla Anomalisa ponúknuť aj viac. Vizuálne ide o krásny film, s poučnou pointou, zaujímavým drivom z bodu A do bodu B, ale ochudobnenie je cítiť. Ako kraťas by to vypálilo lepšie, dlhá metráž si pýtala niečo pridať alebo hlbšie premyslieť. Priemer to však nie je, na to ide až o príliš artový animák, ktorý sa isto oplatí vidieť.

I tady platí, že právě ona střídmost a jistá přízemnost dodávají Kaufmanově novince jedinečnou atmosféru “života“ tak, jak ho hrdina vnímá. Se všemi nedokonalostmi a nedotaženostmi, jaké subjektivita přináší, sklonem k podceňování druhých, alibismu, lítostivosti.

Kaufman byl za Anomalisu nominován na Oscara i na Zlatý glóbus, tentokrát v kategorii nejlepší animovaný film, ale vedle mnohem diváčtější a klasičtější pixarovky V hlavě neměl valnou šanci. Nominace jeho filmu je ale odpovídajícím oceněním nesporných kvalit tohoto na poměry animovaných filmů zcela unikátního díla.

Dle mého udělal Charlie Kaufman jednu mimořádně zajímavou věc. Zatímco Věčný svit neposkvrněné mysli má vynikající námět, ale prachbídné, nadhodnocované zpracování, v případě Anomalisy je tomu přesně naopak...