martin-mickey-stusak
28 387 bodů •
7.5
Ruská kinematografie natočila své denní světlo. Narážka je samozřejmě na hollywoodský snímek „Denní světlo“ (1996). Centrem dění je tunel, jen ruští tvůrci použili tunel moskevského metra. Avšak co se týče dějové šablony o snaze určité skupinky lidiček se dostat na „denní světlo“, ani zmiňovaný americký snímek není originální. Vše je pojato dle několika katastrofických snímků ze sedmdesátých let producenta Irwina Allena. Jako například „Dobrodružství Poseidonu“ (1972) či „Skleněné peklo“ (1974). Každopádně ruský snímek do této filmové skupiny pasuje výborně, a co víc, vyznívá daleko lépe než nepovedený, opět od Allena, počin, „Když se čas naplnil“ (1980). Příčina katastrofy je tedy dána, avšak následující dění se už bohužel nese v předvídavosti. Ale co se týče dramatizace, vskutku nic proti ničemu. Jako obvykle po divácké stránce vznikají otázky, proč se neudělalo to či ono, ale to už u katastrofických snímků prostě v rámci dobrodružství a vznikajících zvratů bývá. Hollywoodské motivy tedy jsou. Třeba vykreslení řidiče soupravy metra, nebo matky po zjištění, že je v tunelu i její dcera. Ale jinak se tvůrci ruskou atmosféru snažili zachovat, což je v určitých ohledech i znát. Jedná se o první ruský katastrofický snímek takového formátu, a tak není divu, že je s těmi americkými porovnává, Nedopadl ale nejhůř. Jen kdyby se alespoň tvůrci pokusili o sou vlastní originalitu. P. S. Opravdu byla úvodní postelová scéna nutností?
