Právě estétské hledání absolutní krásy, jímž se Pestrobarvec petrklíčový vřadil mezi artové filmy, však zároveň oslabuje jeho citovou působivost. Herečky – Sidse Babett Knudsenová a Chiara D’Anna – sice skvěle balancují na hraně svých erotických rolí a civilních okamžiků, režisér však s nimi zachází jako s laboratorními zvířaty, na nichž hodlá dokázat univerzální zákonitosti intimních vztahů.
Tento film by se mi pravděpodobně docela líbil, pokud by měl něco mezi pěti a sedmi minutami. Ale takhle - ne, děkuji. Je to v mých očích zbytečná pocta něčemu a citace něčeho, co mě ani ve své původní historické podobě nikdy moc nezajímalo.
Pestrobarvec petrklíčový je nefalšovanou cinefilní lahůdkou s podmanivou atmosférou. Jednou z těch, po jejichž zhlédnutí jsem vždycky nadšený z toho, že někdo dokáže něco takto unikátního a svébytného vymyslet a kvalitně i odvyprávět. Všechno je navíc ještě o něco zábavnější a působivější, když vám jedna z hlavních postav velice připomíná osobu, kterou znáte ze skutečného světa.
Vymezuje se jak vůči mainstreamové kinematografii, ztělesněné zmíněnými Padesáti odstíny šedi, tak té béčkové s její otevřenou nahotou a hledá vlastní svébytný tvar, který by vypověděl něco o lásce jako mezním stavu, kdy se odevzdáváme tomu druhému a stáváme se hříčkou jeho erotických fantazií, tužeb a potřeb, které nemusí vždy kolidovat s těmi našimi.
Pestrobarvec petrklíčový je filmem, který si hraje s láskou, vztahy, porozuměním, kompromisy a zároveň je to velice eroticky laděný snímek, který naťukává i tématiku sexuálních choutek a může vést k lepšímu pochopení sexuálních úchylek a jejich nesnadnému akceptování a aplikování do partnerského i společenského života.
Pestrobarvec petrklíčový je možná chvílemi manýra a póza, na mě osobně nicméně poměrně zafungovala, je ale třeba jí jít trošku naproti, což se rozhodně nedá očekávat od všech diváků, proto tedy berte závěrečné číselné vyjádření ryze orientačně.
V zobrazení sexuálních zálib dvou lidí, kteří jsou spolu v intimním vztahu dominanta a submisiva, je Pestrobarvec rozhodně věrohodnější a realističtější než Padesát odstínů šedi. Na druhou stranu se ale obešel takřka bez erotiky a čehokoli vzrušujícího – takže pokud by vám šlo o tohle, tak odejdete s prázdnou, protože se nedočkáte třeba ani náznaku odhalené bradavky.
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.
