Tento film mě opravdu dostal. Tak jak ztvárnila Julianne Moore matku postiženou Alzheimerem se jen tak nevidí. Mrazivý příběh, ledový výkon, děsivý srdceryvný konec.. K filmu se nic dodat. Vše se točilo kolem hlavní představitelky a já to s ní opravdu prožíval.. děsivé, ale perfektní. 95%.
Až děsivě dokonalý výkon Julianne Moore v hlavní roli - její Alice je sice zděšená ze své budoucnosti(tím víc, čím víc se dovídá o nemoci a o tom, co čeká ji a její blízké), ale stále dokáže být sebekritická a věcná. Cenné kromě autentického ztvárnění vývoje osobnosti nemocného Alzheimerem (což může řadě lidí pomoci) nepřikrášleně zaznamenává vývoj vztahů uprostřed původně dokonale fungující rodiny i úpadek kognitivních dovedností hlavní hrdinky. Několik drsně otevřených scén vyvažuje celková kultivovanost popisu jednoho hroutícího se života, aniž by film upadl do totální beznaděje.
Oskarový doják s neuvěřitelnou Julianne Moore, která zde podává jeden z nejlepších výkonů své kariéry a potvrzuje, že je skutečně těžká váha. Velmi smutný, dojemný a přitom lidský film vycházející z traumatické zkušenosti je především určen těm, kteří se s Alzheimerem potkali.
Hezké a přirozeně lidské, bez sentimentálních srdceryvných výlevů a extrémně vykalkulovaných zvratů. Julianne Moore hraje skvěle a táhne celý příběh výhradně na svých bedrech tak suverénně, že si skoro ani neuvědomujeme, jak všední a neoriginální filmařinu vlastně sledujeme. Aneb další z oscarové líhně projektů fungujících na bázi "Máš-li srdce, sleduj, inspiruj se a miluj mě" :)
Still Alice je dobrý film, jen mám u něho pocit, že jede přesně podle lajny a nikdy nevybočí a nezkusí něco nepředvídatelného. Svým způsobem se na to nemůžu zlobit, ale faktem zůstává, že díky tomu je velká pravděpodobnost, že na film zapomenu. Režiséry a scénáristy neznám a z mého pohledu odvedli slušnou práci a hodně dobře dávkovali dramatické a emočně vypjaté scény. Trošku mě mrzelo, že to celé působilo samoúčelně a lehce předvídatelně. Julianne Moore opět herecky vládne a není divu, že taky dostala Oscara, jelikož tyhle fyzické proměny akademici mají velmi rádi. Zbytek obsazení už, tak skvělý není. Alec Baldwin si jede svoje, Kate Bosworth mě přišla chvílemi nesympatická a Kristen Stewart se pomaloučku zbavuje svojí nálepky. Několik momentů se mi opravdu moc líbilo, ale pořád jsem měl pocit, jako bych to někde jinde už viděl, akorát s jinou nemocí. Still Alice není špatný film, jen mě příjde, že jede zbytečně na jistotu.
Docela dobré drama, které táhne sama Julianne Moore výborně a Oscara si za svou roli zcela určitě zasloužila. Mě jen trochu mrzí, že tu nebyl nějaký propracovanější konec. Nejsilnější scénou filmu byl určitě proslov...75%.
Od Julianne jsem čekal více na to že si za to odnesla Oscara. Ale jinak hezky natočené, hezký příběh o nemoci, ale to je asi vše. A vůbec mi tam nepasovala Kristen Stewart, furt jsem čekal odkud tam vyskočí upír nebo vlkodlak. 63%
Still Alice působí lehce nedotaženým dojmem. Další výtka může směřovat k přílišně idilickému přijetí nastalé situace ze strany rodiny. Lidskost je v takových případech podrobována příliš tvrdým zkouškám, než aby většina lidí obstála jako rodina Alice. Selhání tak myslím mělo být mnohem důležitějším tématem filmu. Užíval jsem si zejména vztah Alice a její nejmladší dcery, který na mě i přes neherectví Kristen Stewart působil výjimečně upřímně a blahodárně - takhle nějak bych chtěl dokázat být oporou i já. Bez téma tabuizující egoistické korektnosti a karikující ohleduplnosti, ve které se sobeckost projeví v okamžicích, kdy člověk o nemocném mluví a s ním zachází, ale zapomíná se při tom na něj obracet přímo - například s otázkou, jak svůj stav prožívá - a sám ho tak pomalu degraduje na nesvéprávný předmět vlastní bohulibosti.
V jednoduchosti je prostě krása. Naprosto výborná ukázka toho, jak se člověk s Alzheimerovou chorobou cítí. Jak postupně ztrácí všechno, co miluje. Příběh odsýpá rychle. Žádné natahované a smutné scény, jako ve většina podobných filmech. Tady mi to uteklo mrknutím oka. Atmosféru to má i díky hudbě taky super. Takovou strašně procítěnou, samozřejmě z té lepší stránky. Co si budeme povídat. Julianne Moore to zahrála naprosto skvěle a nejenom ona. Docela jsem si oblíbil i Kristen Stewart. Taková nejhorší, ale zároveň i nejlepší. Jediná věc, co bych vytknul, tak bych udělal o něco lepší konec. Trochu ještě zamrzelo to, že ostatní postavy neměly takový prostor pro děj, ale to asi nemůžu považovat za mínus. „Všichni si myslí, že trpím, ale já netrpím, já bojuju“