I když rodinná kronika Jak jsme hráli čáru nezpůsobí divákovi přímo závrať, svým nenápadným způsobem vláčného retra ho uvede do příjemného rozpoložení. Člověk tu najde všechno, co očekával, naštěstí však bez nevkusných obětí na oltář módní vlny nostalgie.
Takže "Fero" se jmenuje "Ferda", když se hrdina dívá do desek nadepsaných "Kolár", tak si říká "No jo, Kolář", a tak dále... Polovina otázek na tiskové konferenci se týkala tohoto počeštění a česká koproducentka ve své odpovědi tvrdila, že film byl nadabován proto, aby si ho dobře užily malé české děti, které nerozumí slovenštině.
Ze začátku se možná budeme bát, že sledujeme jen další rozprávku o bezvýchodnosti života za socialismu. Kdepak, jde o promyšlený koncept, zasluhující si pozornost nejen řadových návštěvníků kina!
Máme, ak už nie majstra, tak rutinéra nostalgickej britkej komédie, ktorého dielka sa vyznačujú vysokou obrazovou aj zvukovou kultivovanosťou, presnými a pamätihodnými hereckými vystúpeniami, témami celospoločenského záujmu a chuťou oslovovať čo najširšie publikum.
Film Jak jsme hráli čáru nabízí divákovi vzpomínku na to, jak se kdysi žilo v Čechách za dob nadvlády Sovětského svazu, to vše očima dětí, které chápou spravedlnost jako absolutní a pro něž žádná hraniční zeď není dost vysoká na to, aby se nedala přelézt. Přestože film nepřináší nic převratného a nového do české filmové historie, bude jistě příjemnou podívanou pro diváky různých věkových kategorií.
Snímek Jak jsme hráli čáru tak měl sice v úmyslu navázat na tradice československých dětských filmů, ale ve výsledku je to jen krásně snímaný, dobovými rekvizitami dobře vybavený kočkopes, kterému děti nemohou rozumět a dospělé bude jen těžko bavit.
Je dobře, že podobné hrané filmy s dětskou tématikou pořád vznikají, i když ne moc často. Je dobře, že kombinují naivitu dětského světa s historií národa a svým způsobem tak mají na děti i vzdělávací efekt. Ale když už, tak by mohly být promyšlenější, konzistentnější, lépe vyprávěné a nespoléhající na to, že se na ně automaticky pohrnou davy slyšící na to, že se v kinech objevil rodinný film, který výjimečně není žádným americkým animákem.
V zájmu srozumitelnosti všem generacím tak slovenští vojáci deklamují naučené floskule v češtině, Ferkovi se říká Ferda a z riaditeľne vychází ředitel s perfektním Ř. Zkrátka, čeština zasazená do slovenských reálií působí poměrně nepatřičně a rušivě.
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.
