Fain téma pro seriál nebo minisérii, ale takhle...ne že by to bylo moc zkratkovité nebo nedávalo smysl, jen to prostě nemá takovou sílu, jakou to mít mohlo.
Jason Reitman se opět snaží podat vážné téma ze života s nadhledem a humorem. Na rozdíl od některých svých předchozích filmů (mé oblíbené Juno) se mu to ale v Men, Women & Children daří o hodně míň. Tentokrát se rozhodl věnovat vlivu internetu a nových médií na mezilidské vztahy. Nápad jistě zajímavý, ale jak se povedla jeho realizace? Film trpí hlavně přemírou postav. Těch je tolik, že ani během dvouhodinové stopáže nemá divák šanci některou z nich důkladněji poznat a nějak více se zajímat o její osud. Tím pádem zůstal nevyužit i slušný herecký potenciál (Sandler kupodivu snesitelný), protože všichni aktéři mají bohužel značně limitovaný prostor. Každá postava má navíc svoji vlastní podzápletku. Tyto podzápletky řeší nejrůznější konkrétní problémy víceméně spojené s používáním internetu - a ve filmu jsou zastoupeny snad všechny, které by vás napadly. Při takto širokém rozkročení je jasné, že na ploše jednoho filmu není možné veškeré tyto fenomény uspokojivě a detailně rozebrat. Reitman otevírá jedno palčivé téma za druhým, aby jej vzápětí bez mrknutí oka zase zcela opustil, nebo v lepším případě uzavřel nějakým povrchním klišé. Stejně tak zamýšlená mozaika jednotlivých osudů příliš nefunguje, propojí se jen část z nich. Film je příjemně civilní, občas vtipný, jindy chytrý, ale většinou jen v samostatných sekvencích, jako celek nedrží pohromadě. Obvyklý Reitmanův dobře zvládnutý koherentní mix komedie a dramatu se tedy bohužel nekoná. Potenciál tu byl, ale Reitman si ukousl až moc velké sousto na to, aby Men, Women & Children bylo nakonec čímkoliv jiným, než jen zcela průměrným snímkem.
