Trojrozměrný formát napomáhá hlavně monstrům bořícím mrakodrapy, i když při pohledu na ně se člověku zasteskne po rané Godzille dupající mezi krabicemi; měla totiž naivistické kouzlo pohádky, zatímco Pacific Rim: Povstání vyrábí jen běžné technologické řinčení. A když se roboti poprvé vyzbrojí tryskami, Iron Man se musí smát – má je už dávno a humor k tomu.
Dneska už nestačí pouhá přítomnost velkých robotů ve filmu k tomu, aby to vyvolalo nějaký "wow efekt" nebo příjemný pocit. Ti roboti musí dělat originální věci, musí to být přehledné a musí to šlapat. Druhý Pacific Rim: Povstání (2018) šlape. I když si z něj dvě hodiny po skončení už skoro nic nepamatuju, docela se těším na trojku.
Pacific Rim: Povstání v podstatě pozvedává ty dobré věci z minula na ještě povedenější úroveň. Střihová skladba se dá považovat za přímo ukázkovou, tedy především proto, že souboje jsou krásně přehledné (jinak bychom tu hlušší místa našli). Ale co je úplně nejdůležitější – všechny se odehrávají za denního světla a bez deště, sněhu či mlhy!
Zatímco zpočátku se druhý Pacific Rim neúspěšně pokouší být filmem pro všechny a načrtnout trochu akce, trochu romantiky a trochu dramatu, ke konci se na tohle snažení všichni naprosto vykašlou a jednoduše udělají z Povstání obrovskou akční řež pro desetileté kluky. Závěr je skutečně opulentní a destrukce absolutní, DeKnight navíc zvládá všechno točit přehledně, takže se nikdy neztratíte v tom, co se na plátně děje.
Dramatická linka s emocionální vazbou na postavy je nicméně podceněna a nezbývá než jenom vzhlížet k akci, která spíš než na jemné vršení momentů sází na jednolitý proud drsné demolice. Pořád je ale mnohem čitelnější, než co v poslední době předvádí Michael Bay. Stále je to zábavné. Ale hlavně nepátrejte, proč se to jmenuje “Povstání”.
No nudiť sa nebudete, pár nápadov tu objavíte a to finále poteší každého japanofila medzi nami (a na dve sekundy sa mihne aj socha Gundama). Ak by som mal byť príliš kritický – zabudnite na to, že vo filmovom Tokiu spoznáte jednotlivé štvrte.
Akční sci-fi Pacific Rim: Povstání slibuje něco, co ve výsledku nesplní. Snímek působí jako kříženec Iron Mana se Strážci vesmíru vařící z vody. Zaměříme-li se ale čistě na akční scény, ať už v nich měří síly kdokoliv s kýmkoliv, musí se ocenit kreativita tvůrců a fakt, že se tentokrát neskrývají za déšť a roušku noci.
Hloupoučká (ale zábavná) akční podívaná, jejímž nejlepším momentem je, když k závěru zazní kousek soundtracku z jedničky.
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.
