Vessel

Voda nalitá do vázy přijme její tvar. Stejně tak tělo, jako nádoba, drží v sobě podivnou substanci duše. Je snadné na nádobu zapomenout a považovat duši za pevnou. Smrt je vzpomínka – chvíle, kdy rozpadající se nádobu už nelze ignorovat a beztvará duše se rozpíná po osách neznámých a nepoznatelných.