Otoño

Juan je starší muž, který se vrací vlakem domů. Během cesty potkává mladou ženu a pouští se s ní do rozhovoru. Konverzace se točí kolem jeho profese železničáře, krajiny, kterou vlak projíždí, ale především Juan mluví o lásce: lásce ke své ženě, k životu, který prožil, a k příměstským vlakům jako místu setkávání a rozhovorů. Kdysi dávno totiž na cestě nebylo důležité, kam jedete, ale kdo sedí vedle vás.