Tending Towards the Horizontal

Hlas vypravěčky, napsaný a přednesený France Daigle, vytváří tři obrazy, které se ve filmu opakovaně střídají: pták neúnavně mávající křídly; postava (muž, chlapec?), sedící na balíku slámy a sledující město pod sebou; a žena v knihovně, která čte jen to, co jiní zanechali. Filmové obrazy jsou převážně domy: domy míjené v horizontální linii; domy odrážející oblohu a stromy ve svých oknech; domy částečně skryté stromy nebo stíny, které vrhají; domy a kancelářské budovy současně zobrazené ve fázích demolice a výstavby. Obrazy se rozpouštějí v mihotavém světle a tmě (sluneční světlo a stín a emulze samotného filmu). Místem vlastního já je domov. Dům je konstrukce a, jak řekl Heidegger, jazyk je domovem bytí.