Ode hry ke hře

Život dětí se ve filmech často podřizuje dramatickým zkratkám: baví nás svojí roztomilostí, nebo nás dojímá. V této observační básni se dětské hry ukazují ve své přirozené spontaneitě, neukotvenosti a nepředvídatelnosti; jako chumly emocí a aktivit, v nichž imaginace přetváří společný prostor. (Brno16)