Kitty, Kitty

Mezi nimi jsou elegantní dámy i chudé důchodkyně. Obtěžkány nákupními taškami, dnem i nocí, bez ohledu na počasí a roční dobu, navštěvují parky, hřbitovy a odlehlá místa. To jsou „kočičí dámy“, které jsou některými považovány za podivínky a jinými za anděly dobra. Možná se tyto ženy, které krmí bezdomovce kočky, snaží zaplnit prázdné místo ve svých životech nebo uspokojit své mateřské instinkty. Před kamerou filozofují, zpívají staré písně a vyprávějí příběhy o lásce, strachu a ztracených příležitostech. Jedna postava se hádá se svým manželem, se kterým ji nespojuje nic jiného než láska ke kočkám. Všichni o svých mazlíčcích mluví s láskou a náklonností a pro každého z nich mají jméno. Łozińskému se podařilo namalovat portrét žen, které našly cíl na konci svého života.