Brumas

Po padesáti letech se režisér znovu setkává s Marií José. Kdysi, když byl ještě dítě, pracovala jako služebná v domě jeho rodičů. Vyprávěla mu ty nejfantastičtější příběhy. Jí bylo tehdy osmnáct a jemu asi šest let. Z té mladé ženy se stala stará dáma, vrásčitá prababička, která má v očích moře. Žije v rybářské vesnici s bílými domky posazenými na okraji útesu v Peniche, v čtvrti známé jako "Okna moře". Nyní vypráví příběh svého života v krátkých sekvencích založených na jejích zkušenostech a moudrosti. Její příběh se odráží v osobním a deformovaném vyprávění režiséra. Vnuk a pravnuk, oba okouzleni, sdílejí báječné dobrodružství. Hry, hluboká modř nepředvídatelného Atlantiku, pod nádherou mlhy.