Život je občas tvrdý. Dnešní postupně točené české komedie už nestojí pomalu za nic. Táto se ještě dobře sledovala, ale taky už měla náběh na nudný film. Bylo zajímavé sledovat osudy různých lidí, avšak společných přátel.
Líbila se mi zejména Simona Babčáková. Ale celkově dost chaotické, jak už tady někdo napsal, a hlavně depresívní. Neměla jsem po zhlédnutí tohoto filmu dobrý pocit. I optimismus mě jaksi opustil. Musela jsem se zase sebrat. Ale je to nicméně dobře natočené. Každopádně i když každý by si zde mohl zajisté něco ze svého života najít, domnívám se, že ne všichni třicátníci jsou tak zoufalí a nevědí si rady se svým životem. Naopak si myslím, že dnes jsou mladí lidé poměrně dost sebevědomí a vědí nejen to, co nechtějí. Jinak mně osobně se nejvíc líbila věta jednoho z oněch mladých mužů, že už má Prahy plné zuby. Já totiž přesně tak. To mi vyloženě mluvil z duše! :-)
Trochu dlouhé, časově ke konci nepřehledné, nic méně na "studentské" dílko je to zdařilé. Jaroslav Plesl, Simona Babčáková jsou výborní, stejně jako základ scénáře.
Takže český film už má za chcípáky nejen muže, ale i ženy. Tomu se říká pokrok! :) Ale natočené je to ohromně dobře, zvlášť asynchronní střih a zvuk jsou velmi invenční.
Komedie to tedy ani moc není. Kvalitní film ano. Líbili se mi hlavně herci a jak nenuceně spolu dokázali „kooperovat“. Závěrečný zvrat filmu taky hodně pomáhá, i když ho asi vytušíte kus dopředu.