Své první ocenění získal film Kawasakiho růže ještě před první klapkou. Za jeho scénář byl na začátku tohoto roku Petr Jarchovský oceněn 1. cenou Sazky za nerealizovaný scénář. Jak říká režisér filmu Jan Hřebejk, pozoruhodnost scénáře spočívá v tom, že příběh se sice odehrává v současnosti, ale jde především o jeho minulost. „Před časem mě zaujala vědecká studie od historika Jiřího Suka o převratu v roce 1989, která byla oceněna jako kniha roku v Magnesii Litera. V této studii je zajímavá myšlenka, že při zjišťování minulých událostí se nelze spoléhat na paměti přímých účastníků. Při konfrontaci výpovědí lidí o událostech s odstupem 20ti let a záznamy z té doby, dochází ke značnému zkreslení. A právě téma individuální paměti a její ošidnosti je tématem tohoto filmu.“
Kawasakiho růže poskytuje silnější zážitek na první podívání. Ohromí chameleónskou proměnlivostí i odvahou tnout do tak zaníceného a dlouho přehlíženého problému, zvědavostí, kam až jsou ochotni tvůrci zajít. Druhé podívání už tak adrenalinovým zážitkem není. Mnohé promluvy se zdají zbytečně dlouhé, konstrukce příběhu místy odhaluje svoji účelovost.
Kawasakiho růže
