Další vizionářsky nádherný filmový kousek s nezaměnitelným rukopisem režiséra Guillerma del Tora. Právě vizuální efekty zvýrazňují dramatičnost dané atmosféry jakékoliv scény. Tady není síla tak ve scénáři, jako právě v obrazech. Scénář jako takový je jednoduchý a dal by se odvyprávět krátce a přesto plně. Jedná se o dějové rozjímání velmi pomalu budující atmosféru, které se sice místy až příliš odklání do bizarních a zcela zbytečných detailů, avšak vcelku vzrušující vyvrcholení přeci jen pokryje veškeré nadšení a hlavně očekávání. Je to příběh, který se skládá z romantiky a hrůzy zároveň. K něčemu takovému je gotika jak dělaná a Guillerma del Toro toho umí náležitě využít. Rodový dům, ve kterém se ponuré dějství převážně odehrává, se dá považovat za jedno z několika mála mistrovských děl scénografického designu. Duchové jsou vykresleny precizně se smyslem pro detail, což u extravagantního vizuálního stylu del Tora není nic neobvyklého. Plně tak vše do sebe zapadá a nevytváří se ani skulinka vizuální zbytečnosti. Duchové jsou metaforou minulosti, v posledních scénách také pro ztracenou budoucnost. Kouzlo daného aspektu dává ohromnou sílu příběhu, na který se sice dá dívat jako na obyčejný jednoduchý fantasy snímek s hororovými prvky, ale je potřeba se také krapet zavrtat do hloubky vývoje děje a charakterů postav. Vytvoří se tak úžasný filmový zážitek zanechávající po sobě i určitou myšlenku. Právě v tomto nakonec snímek vyzní jinak, než jak na první pohled vypadá.
