martin-mickey-stusak
28 428 bodů •
9
Takovýchto podobných snímků bylo už natočeno tolik, že vzniká otázka, jestli je vůbec ještě možné přijít s něčím novým, s něčím zajímavým. A kupodivu je. Silnou stránkou tohoto postapokalyptického počinu je příběh. Zpočátku to vypadá komorně a velice skromně, ale postupné vyobrazování daných skutečností a zdárný vývoj událostí se pomalu dospěje k pointě, který nikdo rozhodně nemohl očekávat. Hlavní devízou je strach. Strach o rodinu, strach o sebe, strach z něčeho strašného. Tady se nedá nepozastavit nad hereckými výkony. U dospělých jsou už tak nějak očekávané, ale u dětí? Emily Alyn Lind v roli dcerky tu podala tak úžasný výkon, že není možné, aby nebyla za to náležitě oceněna. Rodina funguje za každých okolností, což se také zase až tak často nevidí. Ta chemie mezi nimi prostě viditelně funguje. Příběh je od ostatních odlišný také v tom, že ty hrůzné bytosti, o kterých se tu pouze jen mluví a které nemáme možnost ani pořádně vidět, nejsou na celém dějství zase až tak důležité. Tady jde pouze o zoufalou atmosféru boje o přežití tří lidí, kdy některé vypjaté okamžiky nejen poukazují na dynamiku fungující rodiny, ale udržují tu správnou konstrukci strachu. Tady se nehraje na lekačky, gore efekty nebo děsuplná monstra. Tady jde hlavně o tragédii jedné rodiny, kterým se jednoho rána prostě z minuty na minutu náhle změnil život. To nám je nakonec představeno formou flashblacků, takže víme jak to všechno vlastně začalo. Emocionální spektrum a strach z neznámého je tedy hlavní páteří tohoto příběhu, který považuji do filmové podoby za velmi dobře zpracovaný.