ICH EinLeben

Na skále sedí člověk a pozoruje, jak proplouvají mraky. A k tomu nepotřebuje vůbec nic. Dokonce ani jméno, ani „já“. O tisíce a tisíce let později mraky stále putují po obloze a kámen je stále stejný. Ale je prázdný, protože člověk už nemá čas sledovat plující mraky. Má jméno a své „já“; právě hledá svůj osud. A, jak všichni víme, ten se nenajde hloupým sezením na kamenech. Po mnoha námahách a odříkání, a s trochou štěstí, jednoho dne svůj osud najde. Pak si sedne na kámen a bude pozorovat, jak proplouvají mraky. A „já“ zapomene, že má jméno. Ale do té doby je ještě dlouhá cesta. Někdy to trvá CELÝ ŽIVOT.