Fatherland

Otčina přináší precizní strukturální přístup k místu památníků, které je zároveň místem pohybu, denně křižovaným turisty i místními. Pozemky jsou rozloženy jako městské bloky, se širokými třídami větvícími se do uliček plných propracovaných mauzoleí. Film se však nesnaží provést diváka hřbitovem tak, jak by to udělal pěšky, ale spíše chronologicky prochází historií, která je zde uložena. Řada jednotlivců je orámována ve statických kompozicích, když nahlas čtou úryvky z děl významných Argentinců, kteří jsou zde pohřbeni. (Byla použita určitá licence, protože místa posledního odpočinku některých zastoupených osobností – jako například novináře Rodolfa Walshe, který patřil mezi „zmizelé“ – zůstávají neznámá. Výsledkem je poetické i politické dílo.) Tato historie, začínající na počátku 19. století, zahrnuje občanskou válku, bitvy s původním obyvatelstvem země, konflikt mezi městem a provinciemi a léta vojenské diktatury.