Esmeralda

Snímkem Esmeralda se Hernandez posouvá k romantické mytologii, tento popisný aspekt je však v tvorbě filmaře druhořadý. Jeho cílem je prostřednictvím vložených mýtů vytvořit barokní filmový jazyk. Z tohoto pohledu se připojuje k přístupům dalších současných filmařů, jako jsou Bene nebo Schroeter. V Esmeraldě zavádí masky ze své tvorby, aby pracoval s fyzickým, a nejen filmovým materiálem. Hernandez však ke své sérii estetických variací přidává "běžné záběry" válečných plánů, zpustošení, genocid, které brutálně zasahují do vizuálního rámce jeho filmu. Filmař tak poukazuje na trhliny, které přetékají mýtus v jeho nejtemnějších oblastech: historickou a sociální realitu, která nás posedá a neustále terorizuje.