Veni, vidi, vici

[Následuje nijak neupravované shrnutí děje z oficiálního distribučního listu] Na městečko Podlesí a jeho okolí je uvržena kletba, kterou může zlomit Toník, synovec místního kováře. A jak? Tím, že zbaví kraj zlých bab, v něž se kdysi proměnily dobré víly. Z jejich spárů musí zachránit milovanou Bětku a současně zbavit Podlesí draka. Toník je sirotek, který vyrůstá u svérázného strýce kováře. A protože kovář je jednak válečný invalida a jednak trošku lenoch, proměnil Toník jeho kovárnu v dílnu plnou vynálezů, které mají strýčkovi usnadnit život. A k obsluze různých strojků, strojů a čarovných mašinek taky vycvičil dva hlodavce – pana Křečka a pana Veverku.

Synchron, zpravodaj Českého filmové a televizního svazu FITES, ve svém letošním třetím čísle přinesl obsáhlé vyjádření scenáristy a režiséra Pavla Göbla k tomu, proč stále ještě netočí pohádku Kovář z Podlesí. Protože je to čtení kromobyčejně zajímavé a možná že i v něčem obecně platnější, přinášíme jeho zkrácenou verzi. Göbl píše o "parazitickém chování a jednání, které je dnes považováno za standard", o lidech, kteří "nemají stud, za to nebetyčnou sebejistotu a drzost." Je to čtení delší, ale určitě zajímavé.

Přijet do Karlových Varů v polovině festivalu skýtá jednu obrovskou výhodu - mám pročtené blogy na nejrůznějších serverech, znám výkřiky nadšení i hnusu od přátel na facebooku, tudíž vím, že něco jako objektivní pravda prostě neexistuje! Každý si festival prožívá po svém! Proto vězte, že vše, co popisuji na následujících řádcích (a v dalších dílech varského blogování) je čistě můj názor a moje osobní zkušenost. Případná podobnost s módní policií, poledním klidem či cinefilovými zápisky je čistě náhodná a v žádném ohledu nemá nic společného s realitou.

Skoro by se dalo říct - normalizace se vrátila... Aspoň co se české kinematografie týče. Vzniká mnoho českých filmů, ale v často se na ně nedá koukat. Kde soudruzi od filmu udělali chybu?