Pěstěné a rozervané lidské figuríny včetně politika, déšť, klavír, domácí video s dětičkami, salonní hovory, melodramatické zpovědi do prázdna. Tak vypadá film, jehož zbytečnost doslova křičí, přestože ho Michálek stylově obalil. Ale proč plýtvat paletou režijních nápadů či nálad na jedno velké prázdné nic?
Načrtnutá dějová linka není v rámci sledování filmu tak složitá, jak se může zdát. Je dost patrné, že tvůrcům šlo spíš o zachycení nálad, vhledů do jednotlivých duší. Kamera Martina Štrby je opět prvotřídní, střihy a skoky v čase do minulosti a zpět nenásilné, pochopitelné. Celý tvůrčí tým odvedl velmi dobrou práci.
Jediným zádrhelom vo filme, ktorý určite neujde pozornému divákovi je príliš okatá reklama. Áno všetkým nám je jasné, že film je drahá záležitosť a sponzorov málo. Ale neustále pripomínanie divákovi, že kartou MasterCard zaplatíte vždy a všade bolo veľmi iritujúce.
Product placement je běžnou součástí filmů. Ale musí se to umět. Nežehráme tu poprvé na způsob, jakým k němu přistupují čeští tvůrci. Dosud nejhorší případy s filmy Láska je láska nebo Líbáš jako ďábel jsme už popsali. Hlavním partnerem Pohádkáře je Mastercard. Ve filmu se kreditkou či mobilní aplikací platí (pípá) minimálně pětkrát. Na nákupech i v restauracích. Vždy to dokonale rozbíjí nebo degraduje nastalou či uplynulou scénu.
Technická stránka snímku se povedla taktéž zdařile. Mlhavou a nejistou atmosféru, která je asi nejsilnějším plusem dějové stránky filmu, totiž podtrhuje parádní soundtrack. Fakt, že příběhu chybí časová jednota, nelze hodnotit ani negativně, ani pozitivně, a hlavně už nikoho nepřekvapí.
Jiří Macháček opět vystupuje jako „zamilovaný trumbera“, svým způsobem idol ženských srdcí, kdyby nedělal cosi pokoutného za jejich zády. Nic víc, nic míň. Skutečnou vášeň zde předvádějí Aňa Geislerová a Eva Herzigová, představitelky jeho milenek. Avšak cenu má o nich mluvit jedině, když jsou na plátně s Macháčkem, nikoliv s Hádkem.
Velice přesvědčivě a realisticky je také vykresleno, kterak se kapitán Rott pod vlivem odkrývání Pohádkářova příběhu sám tak trochu mění a přehodnocuje některá svá rozhodnutí. A že je rozuzlení oné detektivní linky možná svým způsobem poněkud odbyté? Na mě osobně pořád zapůsobilo o něco více, než tomu bylo Ve stínu.
Pokud hodně sledujete české filmy a české seriály, dokážu si představit, že budete vcelku spokojení. Pro mě je ale Pohádkář zklamání. Na umění málo odvážný, na zábavu žánrově nezvládnutý. Doufejme, že další Michálkův film Prázdniny v Provence bude o dost podařenější.
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.
