Rossini: Guillaume Tell

Hvězdou tohoto obdivuhodně kompletního Viléma Tella z Pesara (srpen 2013) je domácí maestro Michele Mariotti. Neopakovatelná předehra je (naštěstí) neinscenovaná a fantasticky zahraná, s nádhernými violoncellovými a flétnovými sóly: vynikající úroveň nikdy neklesá. Rossiniho mimořádná partitura z roku 1829 zřetelně předznamenává Meyerbeera, Berlioze, Glinku, Verdiho a Wagnera a mnoho dalších. Režie Grahama Vicka upřednostňuje třídní konflikt se zaťatou pěstí na červeno-bílé oponě. Edwardiánské kostýmy oblékají Rakušany do bílých večerních obleků; Švýcaři v černém leští podlahu, zatímco si vládci vychutnávají filmování (které bude následovat) – rybář Ruodi v lodi s blondýnou a falešnými kulisami, s Willem a jeho rodinou zajišťující technickou podporu. Vick používá geografický a historický kýč liberálně, ale ne (vždy) bezúčelně. Domýšlivá a afektovaná choreografie Rona Howella však vyráží dech.