
Chtěli jsme natočit film o dospívající matce. S Joanou jsme se setkali na castingu v Setúbalu, v čtvrti Bela Vista. Připadala nám jako porcelánová panenka, drobná, křehká, bledá, s mašlí ve vlasech. Postupně se rozpadala a odhalovala okouzlující komplexnost. Získala si nás dualitou síly a křehkosti, svobody a vězení, radosti a smutku. Intimita a souhra, kterou se nám s ní podařilo navázat, umožnila vznik tohoto filmu. V filmu Kočičí kolébka se o ni dělíme s ostatními.