Rozhodnutí Jiřího Hubače pokračovat v líčení dalšího osudu pianisty Káry po té, co se v závěru předchozí hry "Ikarova pádu" rozhodl k dobrovolnému nástupu do protialkoholní léčebny, dalo vzniknou opět mimořádnému dílu. "Tažní ptáci" představili zatím televizně nepoznané prostředí protialkoholní léčebny a režim, který je pro pacienty tvrdý a nesmlouvavý. Avšak nejdůležitější bylo chtít se uzdravit, vyléčit a vydobýt si zpět ztracenou sebeúctu i důvěru svého okolí. Předností Hubačova dramatického talentu je, že představuje své hrdiny z hloubky jejich povah, zázemí, vnitřního postoje i odhodlání brát svůj život jako výzvu osudu, čelit mu všemi silami, přemáhat překážky, vítězit a podléhat a začínat zase od začátku.
Tažní ptáci
