Recenze filmu Něžné vlny

Divácký potenciál bez urážky vkusu je pro současný stav naší kinematografie nadmíru důležitý. Ale nic nemění na tom, že Něžné vlny, byť řemeslně na výši, představují dosud nejslabší Vejdělkovu práci.

Neměl bych dokonce ani problém s tím, že je celý film jen série miniscének, jako několik poslepovaných dílů seriálu. Obrovský problém je v tom, že ke konci to všechno má nějak dramaticky vyvrcholit a zúročit se, a je to strašlivě neohrabaně napsané i natočené (překvapivě), nemluvě o tom, že se nikdy předtím nestane nic, co by si zasloužilo nějaké to vyvrcholení a zúročení. Škoda.

Něžné vlny jsou totiž takovou komedií, u které se sice nebudete soustavně řáchat smíchy, ale i tak právě potěší a pohladí. Jen kdyby byl býval vybrán pro toho nejstaršího představitele hlavní postavy výraznější herecký typ, kterého by ve společných scénách všichni spoluhráči a všechny spoluhráčky vždy zcela jasně nepřehrávali.

Něžné vlny jsou vyzněním věrné svému názvu. Film neuráží tak, jako se to dařilo Mužům v naději, čas strávený s postavami na plátně je díky dobrým hercům příjemný, ale efekt je obdobně pomíjivý jako u vln. Tady žádnou výpověď nečekejte. V Něžných vlnách totiž nikdo vlny v úmyslu dělat neměl.

Snad ani jeden z vtipů nevyznívá naprázdno. Bohužel jich mnoho stojí na starém známém slovním humoru, případně na drobných, takřka sitkomových kiksech, na jejichž volnou provázanost upozorňuje i nenadálý střih z Vojtova dětství k dospívání. Scény, v nichž jsou reinterpretovány události ze 17. listopadu 1989 pak vypadají trochu jako ukázka z televizní estrády.

Něžné vlny jsou ryze divácký film, který nikoho neurazí, zároveň ovšem nenadchne. Pokud slevíte z velkých očekávání, je pravděpodobné, že se příjemně pobavíte, budete okouzleni krásnými lokacemi, někteří pánové navíc krásnou Luciií Šteflovou a tak nějak z kina odejdete víceméně pozitivně naladěni.

Nutno se pozastavit nad tím, “kde udělali soudruzi pověstnou chybu?” Nepříliš povedený scénář podržela jistá Vejdělkova režie a sázka na povedený casting dospělých hrdinů.

Občanský průkaz byl vtipnější, scenáristicky jistější, obratnější, a především rezonoval i dalšími vrstvami. Gympl (byť to nebylo retro) byl rozvernější, Báječná léta pod psa uvěřitelnější, Pupendo smutnější. Na druhou stranu, uznání Vejdělek zaslouží za vedení herců...