-
100%
Jako alegorie bude tento film jistě častým středem zájmu teoretických prací studentů, kteří si na něm budou moci do aleluja rozebírat, co tím chtěl vlastně autor říci, stejně jako je tomu u filmů mistrů vypravěčů Felliniho a Antonioniho. A je třeba dodat, že je to bude bavit, protože tento film vzácně kloubí inteligenci se zábavou. Nečekejte tedy akademickou nudu, u některých scén a dialogů se budete jistě velmi dobře bavit, a to zcela záměrně. Neskutečný je třeba dialog v nočním klubu mezi sedmdesátiletým pasákem a Jepem, když mu říká, že si v sedmdesáti připadá jako loser, když musí pracovat do pěti do rána a že v padesáti přešel z kokainu na heroin a je mu fajn. Každopádně je to variace Sladkého života po letech a velmi povedená.
-
80%
Autorský blok, kouzelné město, krásné ženy a (ne)chuť do divokého společenského života, aneb Fellini moderní doby. Není lehké posbírat ihned všechny myšlenky a zcela přijmout promyšlenou metaforickou hru, do které Sorrentino příběh o dnešním údělu stáří a osamělosti zabalil, avšak je až příliš snadné si tuto hru oblíbit a nechat se jí strhnout. Ono samo půvabné zpracování naplněné krásnými obrazy, bezchybně zakomponovanou hudbou a civilními dialogy je slast sledovat, nemluvě o dokonalých hercích a přesně dávkovaném nadhledu, který k životu, tudíž i k tomuto filmu, od nepaměti patří. A je až podivuhodné, jak podobně vyznívají emoce snímku v porovnání se slavným, o padesát let starším 8 1/2. Lidé se nemění a italští tvůrci jsou toho zářným důkazem. :)
-
90%
Dekadentní Řím pohledem rezidentů, místní, lehce nečinné intelektuální smetánky. Sledujeme jejich životní zkušenosti, touhy, minulost a nemohoucnost. Filmově skvostné dílo navazující na šedesátá léta vrcholu italské kinematografie. Na záčátku filmu jsem měl zvláštní pocit, že na tu diskotéku někde u Kolosea se mohu dívat snad hodinu :). Jako by tam bylo všechno, co se mělo ve zbytku filmu říci. Pro mě byl vrchol filmu se světicí a plameňáky. Řím a život, tak jako ho neuvidíte, bez turistů, římanů, jen z pohledu hrstky intelektuálů, která ignoruje exhibičně vše, co se netýká právě jejich ega. Zdánlivě plytký scénář funguje ve spolupráci s výtvarnou složkou filmu skvěle.
-
85%
Jistě , automaticky vám bleskne hlavou La dolce vita , vliv Felliniho zřejmý...ale , jak říkají moudří od velikánů se učmě a třeba si i půlčme. Tady se nemusíme bát že jde o přímočarou zápujčku. Film originální , bohatý na obraz , vjemy. Rychlá jízda vědomím římské dekadence. Film velice současný. Bravo...
-
100%
-
95%
Naprosto mimořádný a výjimečný v pravém slova smyslu umělecký film. A mimo jiné i prokazatelný důkaz přesně a skvěle fungující spolupráce režiséra a jeho dvorního herce. V tomto případě Toniho Servilla. Kdo viděl politický satirický portrét byvšího italského prezidenta Giulia Andreottiho "Božský", ví, že Servillo navazuje na tradici takových hereckých velikánů jakými před ním byli Mastroianni nebo Gassman. Jen pro zajímavost - režisér si pro jednu z epizodních nicméně velmi originální roli vybral i českého herce Ivana Fraňka! Poznali jste ho? Je to ten, který ukazuje hlavní postavě svůj "život ve fotografii". Víc neprozradím, tenhle film (včetně zmiňované epizody) stojí za to vidět na vlastní oči. Pro mě filmový zážitek roku.
-
70%
-
65%
-
100%
-
75%
Audiovizuální bomba, která byla natočena pro kino. Strukturou nedá nepřipomenout Sladký život, kdy také sledujete scénky z rozmařilého života snobů Věčného města. Ještě lepší by film byl tehdy, pokud by byl o půl hodiny kratší a ubralo by se na filosofování a absurditách. Jinak ale zvědavost na další Sorrentinova díla. Poučení: I reklama na město v podobě celovečerního filmu se dá natočit vkusně :-)
-
95%
-
95%
-
45%
-
100%
-
95%