Kotak

Kota, uvězněná v stísněném prostoru, sleduje svou přítelkyni Alam, jak volně tančí v přírodě. Alaminy ladné pohyby odrážejí soulad s okolním prostředím. Na rozdíl od toho je Kótin tanec zoufalou reakcí na její omezující prostředí, zrcadlící útrapy její matky. Když Alam nabídne přátelskou ruku, Kota se postupně vymaní ze svého uvěznění a učí se přijímat přírodu a tančit harmonicky se svou přítelkyní.