Hierba

Perrone se vrací k barvě a jako prostor pro svůj příběh a jako zemi experimentů si vybírá evropskou malbu. Jeviště: obrazy Maneta, Moneta, Renoira a dalších vybraných umělců; zátiší, krajiny v plenéru poskládané skrze jejich podobnosti. Postavy, které se v nich pohybují: dva muži, dvě ženy, dva lovci, dvě zlověstné stvůry (jedna z nich je drobná noční bytost se dvěma očima a brutálním, divokým lidským tělem). Vyprávění tohoto filmu, rozdělené do 18 aktů, se omezuje na ukázku krátkých epizod o touze a násilí jako palivu lidského snažení, zatímco se jeho postavy potulují po lesích. Perrone bez jediného slova sází vše na juxtapozici textur, na superpozice a na sílu detailních záběrů obličejů – to jsou jeho hlavní argumenty.