filmfanouch6
12 644 bodů •
8
Tomáš Vorel patří mezi nejvýraznější české filmaře. Tvůrce filmů jako Kouř, Cesta z města, Skřítek nebo Gympl má velmi specifický rukopis, který do velké míry pramení z jeho počátků v divadle Sklep. Často do svých filmů obsahuje herce právě z divadla Sklep a většina jeho filmů sází na komické a někdy i vyloženě grotesktní pasáže. V roce 1981 Vorel po po krátkometrážních snímcích Zákon samurajů a Rychlé šípy základají klub natočil svůj třetí krátký film s názvem To můj Láďa. Zde se v hlavní roli objevila Eva Holubová z divadla Sklep, která se tak dočkala vůbec první filmové role a Vorel společně se svojí divadelní kolegyní a kameramanem Luďkem Sejkorou natočil tento 10-minutový krátký film, přičemž se ovšem Vorlovi podaří i během pouhých 10 minut naprosto bravurně vypointovat tento krátký snímek. Eva Holubová zde ztvárňuje ženu, která srovnává svého milovaného Láďu se všemi ostatními muži, které kolem sebe vidí. Každou slabost jednotlivého muže shrňuje žena v podání Holubové tak, že je její Láďa jednoduše dokonalý a žádný muž kolem se mu nevyrovná. Postava Holubové je zde vykreslena čistě a jednoduše jako žena, pro kterou její Láďa znamená všechno. Háček je ovšem v tom, že její Láďa možná zase tak dokonalý není a ona si to dost sama dobře uvědomuje. Raději se ale sama vrací ve svých myšlenkách do časů, kdy ještě vše bylo na první pohled ideální. A ve finále se vlastně hlavní hrdince není čemu divit. Vorlův krátký film na první pohled působí jako krátký film, který je poskládán z několika groteskních scén. K tomu ostatně svadí hudba, která pomáhá k navození komediální atmosféry. Následně dochází k procházení hlavní hrdinky ulicemi, přičemž Holubová je výtečná jak v podání vnitřního hlasu hlavní hrdinky, tak též ve své mimice. Holubové se jejími mimickými výrazy naprosto skvěle daří držet kontrast s jejím vnitřním hlasem a dokazuje, že je na roli této tak trochu naivní ženy naprosto ideální. Nikdo není dokonalý a je to pravda. Přesto se hlavní hrdinka snaží sama sobě nalhat, že její Láďa dokonalý je, což jen podtrhuje, že mnoho lidí přeci jen svého milovaného člověka považuje za dokonalého, i přesto, že tomu tak zcela určitě není. Mezi motivy Vorelova kraťasu tak patří lidská naivita i zaslepenost v lásce, které Vorel sice pořád prodává ve velmi odlehčené atmosféře, právě závěrečný moment ale dokáže, že Vorelovi nedělá problém přijít na celé téma tohoto krátkého filmu i s trochou vážnou tváří. Pěkný vizuál, bravurní střih a hudba, která hraje pořád dokola a přesto neomrzí dělá z To můj Láďa... nejen krátký film s hlubší myšlenkou, ale celkově též povedenou vizuální stránkou. Vorel zde dokazuje, že umí balancovat mezi humornou a vážnější stránkou a především jeho specifický styl, který pramení právě především ze sázky na grotesktní momenty je něco, co dělá Vorela i v jeho pozdější kariéře tolik specifickým......
To můj Láďa
