Režisérka se dosud pohybovala hlavně v castingu a to je znát, neboť hrdiny obsadila skvěle. Eliott Paquet a Dominik Wojcik přesně splňují představu o klukovské pubertě, k níž patří akné a světácký vzdor ve tváři, v nitru směs touhy a strachu. Už při jízdě do centra Paříže za horečkou sobotní noci se zdá, že tihle Travoltové nové generace možná ani nebudou slečny potřebovat.
Atomic age vyčnívá mezi ostatními filmovými generačními výpověďmi, především potemnělou vizualitou, přeludnými obrazy, ale i tím, jak je jemný, nevtíravý. Budí dojem, že za obyčejným příběhem jedné cesty pařížskou nocí v téměř maupassantovském duchu, stojí silná potřeba se vyjádřit k několika současným problémům.
Titul si však nezasluhuje odvrhnutie, ba práve naopak, je svieži v inovatívnom spôsobe rozprávania a pohľade na mládež, je kvalitným vizuálnym zážitkom. Na rozdiel od obdobne tematicky zameraných filmov je Atomic age poetickým prienikom do duší dospievajúcej mládeže, tak „pozhasínajte mestá“ a nebráňte sa melanchólii parížskej tmy.
Hoši zpočátku vypadají jako stereotypní gayové, ale aspoň jeden z nich později pravděpodobně začne váhat ohledně své orientace a chvíli si povídá s děvčetem. Oba mají verbální rozepři s bohatým mladým intelektuálem, doprovázeným dvěma komickými hipstery. Povídají si s dalším děvčetem. Pak chvíli běhají po nočním lesíku.
