Chikemuri Takadanobaba

Příběh o souboji Nakajamy Jasubeiho je proslulý, i když ve skutečnosti pravděpodobně neporazil 18 protivníků. Tato událost byla mnohokrát zpracována ve filmech, rakugu, kodanu i divadelních hrách, částečně proto, že se Nakajama později připojil ke slavným 47 Roninům (Čúšingura) jako Horibe Jasubei. Verze od Makina a Inagakiho však nenaznačuje tuto vážnější budoucnost, spíše zdůrazňuje napětí a komedii díky bravurnímu výkonu Banda. Mnohonásobné záběry na Jasubeiho běžícího k souboji jsou ukázkou experimentálních prvků japonské kinematografie 30. let a závěrečný souboj, provedený téměř jako taneční číslo, je důkazem Makinovy lásky k rytmu a zároveň jednou z nejlepších šermířských scén v historii japonského filmu. Původně byl film uveden pod názvem *Chikemuri Takadanoba* (Krvavá Takadanobaba) s délkou 57 minut, ale při opětovném uvedení v roce 1952 byl zkrácen a přejmenován.