Pintor campesino

Cleto Rojas, malíř-samouk z Venezuely, hovoří o své tvorbě. Od filmů a římské mytologie po vlastní sny a scény z venkovského života, Rojas čerpá inspiraci ze všech zdrojů a proměňuje svět kolem sebe ve fantastické vize. Učí děti z vesnice svou techniku používání barev na domy na plátně, zatímco jeho žena si zpívá při domácích pracích. Malíře udivuje pozornost antropologů a uměleckých kritiků a hovoří o úskalích pozornosti. Vzpomíná, jak jako mladý muž cestoval do Caracasu, aby se setkal se slavnými malíři, a jak byl zklamán. Jeho ambice se více zaměřují na obsah jeho díla – Rojas si přeje, aby dokázal ztvárnit a namalovat jednoho z venezuelských hrdinů, Simóna Bolívara, takového, jaký skutečně byl, protože dnes neexistují žádné přesné zpodobnění. Aniž by usiloval o slávu, pokračuje v malování všech druhů obrazů tak, jak je vidí.